Island 2.část

Program na středu jsme měli kromě krátké dopolední přednášky v Islandské energetické společnosti volný, a tak jsem se s Martinou domluvil, že si půjčíme auto a vyrazíme někam daleko od Reykjavíku. Všichni international spolužáci se k nám přidali, takže nás bylo s Martinou a její Finskou kamarádkou Suvi nakonec 9. Většina lidí sebou neměla řidičák anebo se báli řídit, takže černý petr v podobě zodpovědnosti za auto padl na mě a na Portugalku Carolinu. V půjčovně jsme dostali každý jedno VW Polo 1.4, já červené, Carolina šedé, vyzvedli jsme zbytek cestovatelu a vydali se na jih Islandu. Bylo krásně slunečno, mínus 10 a foukal šílený vítr, ale v autě bylo příjemně. Jízda po silnici číslo 1 byla jeden z nejúžasnějších řidičských zážitků mého života. Nádherné výhledy na hory a údolí do všech stran, zamrzlé říčky a jezírka, pasoucí se Islandští koně. Chvílemi dost přituhlo, přes silnici se valil sníh, nebylo moc vidět, orientace probíhala jen podle vodících tyčí.

Silnice číslo 1

Silnice číslo 1, když foukalo

Po pár hodinách jízdy jsme sjeli z hlavní silnice a přímo proti nám se vyhoupla monumentální sopka Hekla, současný strašák Evropského leteckého prostoru :). Po pár desítkách minut jsme dorazili do malé vesničky Keldur (Odkaz), která je z mnoha důvodů historicky důležitá. Jsou zde například domečky se střechou z trávových drnů, což bohužel pod čepicí sněhu nebylo vidět. Vidět byly opět úžasné hory a romantická krajina s říčkou, mrznoucí chundelaté kravičky..... no prostě idylka.

Keldur

Pokračovali jsme dále, nebyli jsme na hlavní silnici a den před tím sněžilo, takže jsem si chvílema připadal jak na sněhové Rally, jediné další auto široko daleko byla Carolina, ....prohluboval se můj životní řidičský zážitek. Další cíl naší cesty byly krásné vodopády Seljalandsfoss. Voda zde padá z výšky 60 metrů.

Vodopády Seljalandsfoss

 

Už bylo po páté, takže jsme se rozhodli otočit auto a vyrazit zpět směrem k hlavnímu městu. Po cestě jsme si chtěli udělat zastávku u termální říčky, která však byla asi 30 minut chůze od civilizace a místní obyvatelé nám to vzhledem ke sněhovým a mrazivým podmínkám důsledně rozmluvili. Varianta B byly alespoň červené skály kousek před Reykjavíkem. Po 8. hodině jsme dorazili na hostel, dali si něco k jídlu, já si zdřímnul a v 11 hodin už jsme zas seděli v autě, abychom se vydali za město k lesům na pozorování polární záře. Pozorování bylo opět úspěšné, tentokráte se mi podařilo udělat i slušné fotografie.

Aurora Borealis

Následující den byl v plánu takzvaný Golden Circle. Hlavní turistický okruh. Ještě před tím jsme se zastavili na exkurzi ve vodní elektrárně Búrfell, kde nám ovšem nepředvedli nic zázračného. První zastávka na zlatém okruhu byly monstrózní vodopády Gullfoss. Fotografie bohužel nejsou kapabilní zachytit obrovitost a monumentálnost celé situace.

Vodopády Gullfoss

Ani jsme v autobuse nestačili rozmrznout a dorazili jsme ke slavným gejzírům. Vylezlo zase sluníčko, a tak jsme si mohli výstřiky užít v plné parádě. Kolem hlavního gejzíru je spousta vroucích rybníčků, modrých tůní, ze všeho se kouří (vypařuje :) ) a všude smrdí síra. Síra je mimo jiné cítit dost silně, když se sprchujete teplou vodou, ale třeba i v čaji. 

Geysir

Geysir

Po svačině a nakoupení suvenýrů jsme se vydali k poslední zastávce čtvrtečního programu: Thingvellir. Toto místo je pro Island historicky, kulturně a geologicky velmi důležité. Od roku 930 se zde scházel parlament a nyní je to národní park. Mě víc fasconivala geologická stránka věci. Je to totiž místo kde se o sebe tře Euroasijská a Americká tektonická deska. Fascinující pocit stát mezi dvěma kontinenty. Celý park leží na okraji největšího Islandského přírodního jezera Thingvallavatn

Amerika vlevo, Euroasie vpravo

Pohled na jezero

Po návratu na hostel jsme si zašli do výborné rybí restaurace a potom jsme s Němcem Jorgem vyrazil na Martinino doporučení do bazénu. Islandský styl mi opět vyrazil dech. Otevřený bazén, obklopený spoutou menších horkých bazénků, výřivek, saun, odpočíváren a umělých lagun. Z energetického hlediska šílenost ale požitkově úžasné místo. Islanďané mají bazén místo hospody, chodí si sem popovídat, zarelaxovat.... S Jorgem jsme byli úplně nadšení. Ve vířivkách s teplotou kolem 40 stupňů nám sněžilo na hlavu, v každé jsme se dali do řeči s místními obyvateli.... skvělé socializační místo. Odcházeli jsme krásně unavení s úsměvem na tváři.